Čas běží, jako splašení koně. Nedaleko od nás se už dva roky bojuje. A není to žádná cvičná válka, ale válka hodně ostrá. Žádná z obou stran konfliktu nepřiznala skutečná čísla zabitých a zraněných, natož počty zničené techniky a civilní infrastruktury. Již tato zamlčování svědčí o urputnosti této války a obrovských škodách, které má za následek (naposledy o ztrátách Ruska, samozřejmě ne Ukrajiny, mluvil David Cameron, britský ministr zahraničí, během „Snídaně s Ukrajinou“ na Ekonomickém fóru v Davosu, prý 300.000, myšleno padlých i zraněných. Takže Ukrajina na tom bude ještě hůře. https://www.youtube.com/watch?v=1JfucpoWezg&t=4310s)
I tato válka, jako všechny války, je doprovázena obřím balastem propagandy. V tomto zamyšlení se pokusím představit odlišné, než oficiální názory, už proto, že propagandistické mlžení z obou stran, jako doprovod eskalace konfliktu, mě čím dál víc nenechává klidným, protože konflikt se stále víc rozrůstá a to nejen na východě Ukrajiny.
Casus Belli – příčina války
Najít hlavní společný jmenovatel války na Ukrajině není jednoduché, protože souběžné a protiběžné vektory rozličných zájmů mnoha států, kterých se válka dotýká, je řada. Jednou z hlavních příčin je ale určitě rozšiřování NATO k hranicím Ruské federace. Zatímco státy NATO zastávají názor, že vstup do organizace je čistě suverénní záležitostí žadatelů o členství a také zvážení samotné organizace, Rusko v rozšiřování vidí velké nebezpečí pro svoje území.
Kdo má pravdu? Již po čtvrté nově zvolený premiér Slovenska, Róbert Fico, popsal bezpečnostní dilema Ruska takto:
Rusko na bezpečnostnú situáciu a tlačenie Ukrajiny do NATO reagovalo porušením medzinárodného práva, vojenskou silou bez medzinárodného mandátu. To veľké krajiny robia často, pozrime sa, čo USA dorobili v Iraku. A Západ, namiesto toho, aby okamžite vyvinul maximálne úsilie na dosiahnutie rýchleho prímeria, na začiatku roku 2022 dokonca bez straty desiatky pre Ukrajinu, urobil obrovskú chybu. Použitie ruskej vojenskej sily totiž nesprávne vyhodnotil ako príležitosť dostať Rusko na kolená.
S Ficem ne zcela souhlasím, ale chápu, že předseda vlády země, která je nejen členem NATO, ale také který zastupuje Slovensko na zasedáních Rady EU, musí volit diplomatickou mluvu. Již fakt, že Fico porovnává intervenci Ruska na Ukrajinu se stejně nelegálním vpádem USA do Iráku, je až, až.
Nesouhlasím s tím, že zahájení války Ruskou federací bylo nevyprovokované. Na světě věci prostě fungují jako v šachu tak, že pokud pohnete s nějakou figurkou, vyvoláte tím oboustrannou změnu silových poměrů na šachovnici. Takovou změnou je i rozšiřování NATO na východ a to bez ohledu na přání aktérů i protistrany a také bez ohledu na mezinárodní právo. Ostatně Róbert Fico to o napadení Iráku Spojenými státy popsal jasně.
Pisatel těchto řádek si ještě dobře pamatuje na dusnou atmosféru v roce 1962, kdy probíhala Karibská krize. Také před těmi 61 roky mohly obě strany argumentovat svobodou rozhodování suverénních zemí, ostatně Fidel Castro dal najevo svoji nespokojenost s konečným řešením krize. Naštěstí v čele obou hlavních států stáli přímí účastníci nedávno skončené II. světové války a ti se nakonec dohodli, že Sovětský svaz stáhne rakety z Kuby a USA podobné zbraně z Turecka a Itálie. Nebezpečí III. světové války bylo zažehnáno. Dnes jednoduše nic podobného jen tak nenastane. Vládnou nám vůdci, alespoň ti na Západě, kteří si nejspíše myslí, že III. světová proběhne podle scénáře předem nasimulovaném softwarem válečných her v podzemních bunkrech základny v Ramsteinu s podporou supervýkonných počítačů.
Neplnění Minských dohod
Není to tak dlouho, co jsme se od Angely Merkelové i Francoise Hollanda dozvěděli, že Minské dohody I. i II. měli jen získat Ukrajině čas, aby se vyzbrojila, nikoliv aby byly dohody ze strany Ukrajiny naplněny.
Ano, Rusko v dohledné době už nebude Západu věřit, protože Západ Rusko podvedl. A také proto se Ruská federace rozhodla, jak se rozhodla. Nehledě na děsivé historické zkušenosti s důsledky invazí Napoleona, Viléma II. Pruského a Hitlera do Ruska. Rusko prostě seznalo, že předejde příští další možný katastrofický vývoj. Zejména, když státní správa Ukrajiny, včetně silových ministerstev, byla obsazena důstojníky z USA a dalších zemí NATO a na Ukrajině NATO začalo s budováním svých zařízení.
Kdo vlastně bojuje s kým?
Jde o konflikt KoZa (Kolektivního Západu) s Ruskou federací. Ukrajina je jen ta země, která si pouští nejvíce žilou, i když Ukrajina není členem NATO. Víme, že Ukrajina už dávno v roce 2022 mohla přispět k ukončení války, ale KoZa, jmenovitě a osobně Boris Johnson, uzavření míru Ukrajině zakázal.
O co jde a o co nejde v této válce Rusku?
Divoké teorie o původní snaze Ruska obsadit Kyjev a dobít Ukrajinu během tří dnů, jsou nepochybně báchorky šířené pochybnými bezpečnostními analytiky. Stačí se začíst do pamětí polního maršála Ericha von Mansteina „Ztracená vítězství“. Tento nejschopnější Hitlerův vojevůdce v nich popisuje, jak obtížně probíhaly boje wehrmachtu o Ukrajinu od roku 1941, včetně obsazení Krymu. A jak náročné byly nakonec boje ústupové, pro Mansteina až do dubna 1944.
Ruská federace rozhodně neplánovala obsadit celou Ukrajinu. Rusku stačilo a stačí podržet území s rusky mluvící většinou, Donbas, Luhansk, Krym, včetně pozemního přístupu na poloostrov přes Mariupol a možná také získání Oděsy a Charkova. Pomocí těchto územních zisků by Rusko podpořilo plnohodnotnou existenci ruské menšiny na Ukrajině a zároveň by získalo strategická území na pobřeží Černého a Azovského moře. Současně by Rusko takto nepřímo zajistilo neutralitu Ukrajiny a tím by zamezilo možnosti vstupu Ukrajiny do NATO.
Nepochybně souběžným záměrem Ruska je testování jak vlastních, tak západních zbraňových systémů a strategií. Žádné sebevětší vojenské cvičení nemůže nahradit zkušenosti z ostrého vojenského konfliktu.
A o co jde KoZa?
Státy NATO ústy svých špiček řekli jasně, že prostřednictvím války počítají s potrestáním Ruska, s tím, že padne po válečném vyčerpání na kolena a následná nespokojenost obyvatel vyvolá pád vlády vedené Vladimírem Putinem.
Nová taktika a strategie války
Často se sice zmiňuje podobnost války na Ukrajině se zákopovou válkou mezi Německem a Francií po roce 1914, jenže ta podobnost je jen zdánlivá. Je jasné, že na Ukrajině mezi sebou bojují armády ruské federace s armádami NATO. Za příklad z poslední doby můžeme použít průběh sestřelení ruského AWACS nad Azovským mořem, nejspíš jednou ze tří Ukrajinou „vlastněných“ baterií Patriot. Hlavní roli v akci sehrál francouzský letoun AWACS, operující ve vzdušném prostoru Rumunska, ze kterého byla řízena, až na několik vteřin letu, raketa Patriot, během celé akce. Koordinace mezi francouzským letadlem a baterií Patriot je natolik složitá, že nemohla být prováděna samotnými Ukrajinci (https://www.michalapetr.com/map-1889-putin-srazil-mocnymi-udery-macrona-na-kolena-ten-zuri-a-chysta-pomstu-putin-obetoval-dve-stara-letadla-aby-vycenichal-dulezite-strategicke-cile-genialni/).
Nové technologie války
Jako většina ozbrojených konfliktů, také válka na Ukrajině přinesla použití nových zbraňových systémů a ostré testování těch dříve vyvinutých. Jde především o drony a zapojení systémů elektronického boje, včetně systémů satelitních. Jestliže se životnost obrněných vozidel v osmdesátých letech minulého století na bojišti odhadovala na několik minut, dnes si s tanky Abrams, vyhlašovanými za špičkové, netroufají Ukrajinci vůbec vyrazit na bojiště a vychvalované německé tanky Leopard i americké transportéry Bradley v boji hoří, nebo končí v minových polích stejně jako jejich předchůdci u Kurska v roce 1943. Důležitou součástí bojů jsou, stejně jako před osmdesáti léty, velkorážní houfnice plněné nově chytrou municí, kterých se na ukrajinském bojišti spotřebovaly miliony kusů. Dělostřelectvo doplněné o vyspělé radarové systémy je bohem války. Co ale změnilo radikálně způsoby boje, jsou kromě dronů především nejrůznější systémy raketové. Od protileteckých až po hypersonické vzduch – země a to jak ty ovládané z ramene jedním pěšákem, tak až po ty hodně komplikované a hypersonické.
Ekonomika války
Rusko se k válce odhodlalo po zvážení neochoty KoZa k jednání o jeho bezpečnostních obavách. A vše nasvědčuje tomu, že se na případný konflikt dlouhodobě připravovalo vojensky i ekonomicky, ostatně stejně jako Ukrajina (ale na rozdíl od KoZa). Zatímco ale Ukrajině docházejí vojáci a bez 1,5 miliardy Euro denně dodávaných Evropskou unií jenom na provoz ukrajinského státu a také další humanitární a vojenské pomoci z USA by Ukrajina už dávno skončila ve státním bankrotu, Ruská federace zatím čerpá finance na válečnou ekonomiku navzdory sankcím, ze strany KoZa, ze svých fondů blahobytu. Ty ale nejsou také bezedné. Zatím se ale zdá, že se ruské vládě daří chránit obyvatelstvo před přímými dopady války. Také díky přesměrování obchodu se surovinami na Čínu a Indii.
Podle poslední zprávy IMF (Mezinárodního měnového fondu) rostla ruská ekonomika v minulém roce, meziročně o +1,5 %. Pro rok 2024 fond odhaduje pro Rusko růst o +2,8 % a globální ekonomiky, hlavně díky ČLR + 3,4 % vše měřeno HDP. Jak se tedy projevilo oněch cca 10.000 sankcí uvalených KoZa na Rusko? Minimálně. Ještě tak měly sankce vliv na německý a český pád na kolena. Německá ekonomika vloni skončila s -0,3% meziročního HDP a česká fialová? Má za sebou rok s pádem do recese a slavným výsledkem – 0,4 %.
Česko a válka
Stejně jako pro většinu zemí NATO, také pro Českou republiku znamená válka na Ukrajině propad životní úrovně obyvatel. Výrazné omezení nákupu relativně levného ruského zemního plynu a ropy a dopady dalších protiruských sankcí na jejich vyhlašovatele vyvolaly u nás nevídanou inflaci, ale také pád Česka do recese po narušení dodavatelských řetězců. Zchudnutí země a většiny jejího obyvatelstva podle skupin se odhaduje o 25 – 30%.
V pořadu Jílkové se strana profesora Hořejšího zeptala strany chviválků, kde chce vzít peníze na válečnou pomoc Ukrajině? Samozřejmě bez odpovědi. No kde jinde, než na mezinárodních finančních trzích pomocí dalšího zadlužení Česka? https://www.ceskatelevize.cz/porady/10175540660-mate-slovo-s-m-jilkovou/224411030520003/
Česko po třiceti-čtyř rocích od převratu nevzkvétá. Zatímco podle cestovatele Hanzelky mělo v zahraničí slovo Československo zvuk zlatého dukátu, v pádu jasně cinkajícího o mramorovou desku, dnes si s Českým premiérem vytírá pozadí i Nigérie. Zideologizovaní lži-novináři tvrdí, že úpadek u nás nastal hned po roce 1948. Těžko ale mohou vysvětlit, jak bylo možné, že Československo postavilo, jako jedna ze sedmi zemí světa, z 80% čtyři jaderné elektrárny a mělo excelentní kompetence v energetice, leteckém, automobilovém i textilním strojírenském průmyslu. Ostatně z výsledků oněch špičkových oborů žije Česko dodnes https://www.info.cz/zpravodajstvi-a-komentare/ctvrty-jaderny-blok-uz-bychom-si-meli-postavit-sami-rika-dlouholety-reditel-temelina. Prostě válka přináší náklady všem stranám účastným v konfliktu. Zisky a výnosy jen málokdy.
Svět a válka na Ukrajině
Ze zhruba 190 států, členů OSN, podpořilo sice rezoluci ve prospěch Ukrajiny asi 141 zemí, ale reálné sankce vyhlášené USA a EU dodržuje jen malá část světa, cca 45. Svět se velmi změnil. Jenom tak je možné, že Rusko obchoduje nadále téměř s celým světem a to dokonce i s některými státy KoZa. Přesto si většina států světa přeje zastavení konfliktu a jeho dlouhodobé mírové vyřešení.
Nový bezpečnostní rámec pro Evropu a svět
Mnohé významné státy, mimo NATO prohlašují, že nastal čas uzavřít dohody o novém bezpečnostním rámci pro svět. Zejména kvůli potřebě řešit řadu palčivých celosvětových problémů. Blokové uspořádání planety, ke kterému spěje KoZa, je právě opačným trendem. Zejména jde o společný přístup k řešení klimatické změny, energetické a potravinové krize, které nelze zvládnout bez souhlasného přístupu největších a nejlidnatějších zemí, takže ne bez Ruska, Číny, Indie a USA.
Jaká je prognóza konfliktu Ruska a KoZa?
Zatím nejkvalitnější odhad budoucího vývoje jsem nalezl v analýze RAND zde, https://www.rand.org/pubs/perspectives/PEA2510-1.html
V češtině zde, https://vlkovobloguje.wordpress.com/2023/12/03/rand-corp-bije-na-poplach-nova-studie-s-nazvem-vyhnout-se-dlouhe-valce/
Analýza RANDů v závěru uvádí:
Literatura o ukončení války naznačuje, že takové vnímání může vést k vleklému konfliktu. Zdůrazňujeme proto čtyři možnosti, které mají Spojené státy, jak posunout tuto dynamiku:
vyjasnění svých plánů na budoucí podporu Ukrajině,
přijetí závazků k bezpečnosti Ukrajiny,
vydání ujištění ohledně neutrality země
a stanovení podmínek pro uvolnění sankcí pro Rusko.
Dramatický posun v politice USA přes noc je politicky nemožný – jak na domácí půdě, tak se spojenci – a v každém případě by byl nemoudrý. Ale vývoj těchto nástrojů nyní a jejich socializace s Ukrajinou a se spojenci USA by mohla pomoci katalyzovat případné zahájení procesu, který by mohl tuto válku dovést k vyjednanému konci v časovém rámci, který by posloužil zájmům USA. Alternativou je dlouhá válka, která představuje velké výzvy pro Spojené státy, Ukrajinu a zbytek světa.
mlýn laca grősslinga (Laco G. Mlynář) 