Francisco José de Goya y Lucientes Flagelanti
Na blogovém portále, kam jsem ještě před několika měsíci, než jsem založil Mlýn, poslal desítky článků, zveřejnil majitel prostoru analýzu, zabývající se současnou cenzurou a lhaním českým médií, včetně těch veřejnoprávních ZDE: vlkovobloguje.wordpress.com/2014/04/10/cenzura-vcera-a-dnes/. Na otázku autora článku Proč i veřejnoprávní média lžou a cenzurují informace, jsem se pokusil odpovědět v následující diskusi.
Taky si kladu nevěřícně často otázky jako Ty: „Proč?“ Také jsem dlouhá léta sledoval za totáče rakouskou a západoněmeckou TV. Ne, že bych neměl výhrady, ale jedno mi připadalo u německého televizního zpravodajství i komentovaných událostí jednoznačné a připadá dosud, když se na jejich krátké zprávy a diskusní pořady jako Quadrigu dívám přes internet. Věcnost, profesionalita, vysoká intelektuální a společenská úroveň projevu moderátorů i pozvaných účastníků a technického zpracování. Vše v úsporném čase za 15 minut včetně počasí.
Z Událostí na ČT je člověku mdlo. Stačilo by udělat jednou rozbor, co prostřednictvím tohoto pořadu ČT divákům během 45 minut nanutí. Počínaje zdravotnickým koutkem, 3 minutami dopravní výchovy i na novácká zvířátka často dojde a konče zbytečnými bulvárními sděleními ohledně silné panské mentality nového nástupce britského trůnu, která se projevila mezi ostatním dětským plebsem ve školce na Novém Zélandu, slzícího jakéhosi Pistoriuse, který prý zakroutil krkem manželce až po utrácení horentních peněz veřejnoprávky za reportážní vstupy z Jihoafrické republiky (kam i Rusnok odmítal letět) o zločinci Krejčířovi atd. atd..
Takže proč, proč nás oblbují i veřejnoprávní média? Odpověď bude asi složitější.
Tož holt jaká všeobecná úroveň národa, taková úroveň společenského diskursu, tací politici, tací intelektuálové, taková úroveň médií. To je jedno vysvětlení.
Druhé, pro Česko specifické, vychází z dalšího segmentu české národní mentality, korouhvičkovství. Dřívé kremelského, nyní whitehouského. Slyšeli jsem, že už zase chodí připosraně naši politici a nejen oni, donášet na usáckou ambasádu, stejně jako dřív na rusáckou. Takže připodělané prosazování cizích zájmů, ne českých. Co jiného bylo slavné Havlovo pozvání Svobodné Evropy do Prahy? Němci v Mnichově? No jsou dosud okupovaný národ po prohrané válce, ale proč my?
Potom jsou tu skupinové zájmy, které se odlišují často dost výrazně od vůdčího názoru daného právě vládnoucí stranou v Parlamentu. V ČT vládnou zvláštní skupiny pravicových pravdoláskařů šmrncnutých ódeesáky a zabarvených místními odbory žijícími v hlubokém socíku atd. atd.. A bude těch důvodů více. Za takové situace nelze ani od veřejnoprávních médií čekat nějakou objektivitu. Jednoduše Cochcárna.
Takže jak? Prostě dnes, pokud chce člověk zjistit objektivní realitu, musí porovnávat více zdrojů, tak to prostě je. A jde to, jen to dá víc práce. Veřejnoprávní rozhlas i TV ovšem nepatří mezi zdroje důvěryhodné, to je stará vesta, bohužel. Nemělo by nás to nechat lhostejnými, výborný námět pro aktivity pana Prakse. Prosazováním Katolické Buzny do rady pro ČT se ovšem dal slepou ulicí. A ještě poslední poznámka.
Každá společnost je složitý mechanismus, nakonec v každé jde o soupeření se sousedy, de facto o to kdo s omezeného množství národní energie vytěží nejvíce, často na úkor sousedů. Nekvalitní informace postup národního společenství v reálu sabotují. Proto jsou neobjektivní žumpálisté za posledních 25 let tak škodliví. Nakonec ekonomické statistiky to potvrzují. Česko upadá v celosvětovém srovnání tak jako nikdy dříve. Mimo jiné je to také jejich, žumpálistů, velké provinění na národě.
Na téma úpadku české ekonomiky i médií také ZDE:
DVA BLOGOVÉ ČLÁNKY GUVERNÉRA ČNB O TOM JAK ČESKO EKONOMICKY UPADÁ
mlýn laca grősslinga (Laco G. Mlynář) 
Z hrdého Českého Lva, se stala myš, ověnčená americkou vlajkou.
Myslel jsem, že lhaní českých nekomunistických médií je zcela zjevné nejméně od roku 1999 (Kosovo). Případně 1993 (vítězství demokracie v Rusku postřílením neposlušných poslanců). Prozření roku 2008 je věrohodné pouze u osob roku 99 nezletilých. Chm, že by vlk byl mnohem mladší než se tváří? 🙂
Každé prozření je proces. A v případě, že musíte korigovat a negovat svůj vlastní vývoj je to velmi složité. Vidím to na sobě. Pochybosti o objektivitě postupně narůstají. Jiné je to v místní politice, jinak jiné v české a celosvětové. A navíc nic neprobíhá přímočaře.
Jestli si za dlouhá léta vybudujete nějaký idealistický názor, tak opravdu trvá velmi dlouho než poznáte jeho nereálnost. Musí přijít mnoho postupných impulsů. Malé se přehlédnou ale velké, říkám jim facky, nakonec dotyčného, pokud má ovšem vlastní názor, dofackují do objektivní polohy. Pak se stane vnímavým a citlivým.
Tím je dokončen proces formování vědomí, který byl postaven na chybných premisách i zkušenostech.
U každého tomu došlo v různý čas a nakonec to ani nebyl jeden impuls. Jen se vše vlastní vahou přetočilo do jiné polohy.
A tak vlka dobře chápu. Určitě mu z toho veselo není. Ale opravdu se snaží a jde do marného boje s blábolily. Jistě to cítí jako svoji povinnost.
Strejdo jste optimista pokud jde o sebereflexi na základě životem obdržených facek.
Většina těch žumpálistů musí dostávat jednu za druhou, ale pořád kdákají, „Nikdy jsme se neměli tak dobře, jako nyní.“
Laco, u sebe a některých přátel, co je dobře znám jsem optimista. U novinářů, bohužel Vás zklamu, nepoužívím kategorie optimista – pesimista.
Vy jste to ale nakousl. Viděl jste pesimistickou nebo optimistickou slepici? Já ne. Buď žila a kdákala, nebo chcípala a to ji do kdákání nebylo.
Cílem těch nahoře, říká se jím elity, je vytvořit masu amorfních spotřebitelů. Jediný důvod proč ji rovnou nesmažou z planety je, že jsou to stále ještě spotřebitelé. Na lokální úrovni jim postupná likvidace nevadí, ale pomalu si začínají uvědomovat, že to nejde dělat celosvětově.
Již jsem o tom psal. Přečtěte si Camilla Flamariona: Konec lidstava. Tehdy, v mládí, mně šokovalo, že po vyhynutí lidstva ještě tisíc let žili na Zemi lidé. Pochopil jsem, že jsou nejméně dva druhy lidí. Myslel jsem si tehdy, indoktrinován bolševickým vymýváním mozků, že se názory změnily. Když vymývání skončilo a přišla svoboda, poznal jsem, že nic nového pod sluncem. Jsou lidé a lidé.
Laco: žurnalisté kdákají, protože mají takovou práci. Kritizovat je za to, je jako mít herce za lakomce, protže hrál Harpagona.. I když někteří herci jsou skutečně lakomí.
strejda: hm, proces.. to je mi vzdálené, pocházím ze skeptického prostředí (které nevěřilo pravdomluvnosti a čestnosti nového režimu už v prosinci 89), takže představa lidí víry, kteří prohlédají, se mi spojuje se středověkem, nebo nejpozději 50. léty.
Hansi, dnes žádný člověk není schopen vše poznat a všechno si udělat vlastní analýzu. K ní mu chybí informace, prostředky a čas. A také hierarchie priorit. Musí se pak spoléhat na cizí názory, tedy věřit.
To může nahradit jen všeobecná skepse a odmítání čehokoli neznámáho. V tom případě mně ta víra v něco připadá efektivnejší, využívající širokého spektra názorů a postojů.
Jsou byli i budou žurnalisté hodni svého jména. Je ale fakt, že jich je pramálu. U herce očekávám, že zahraje každou roli na kterou je určen, ale nespojuji ho s ní. U žurnalisty očekám zjištění a poskládání faktů, maximálně pak i jejich seřazení. Neberu je jako herce, kteří hrají cizí role, byť to tak je. To máte pravdu. Tak jako u lékaře předpokládám, že mně tajně na přání pojišťovny neodkrágluje. U učitele ale vím, že vesměs zpívá, pokud to vůbec umí, podle toho kdo platí. A u řidiče autobusu jsem moc rád, když se řídí příkazy majitele.
Jak jsem ukázal, kařdá profese je, tedy měla by být jiná.
My ale nejsme ve sporu stejně popisujeme jevy které vidíme, jensi k popisu nevybíráme naprosto stejné objekty.
To mi připomíná moje studia matematiky kdysi dávno. Něco vypočítáte, ale výsledek se vám nějak nelíbí. Tak to zkusíte znovu, třeba jinou metodou, a ano to vyjde stejně a příště zase stejně. prostě správný výsledek vás udolá svojí neodbytností. S hodnocením médií je to podobné. Zdá se vám, že lžou, ale nechcete tomu (podvědomě) uvěřit. Pak se to stane znova a znova – až nakonec uvěříte.
Hudče, kápnul jste na to. To je ta kostra. Osobní zkušenost je jen to maso na ní.
Krásně napsané: udolá svojí nezbytností.
NEODBYTNOSTÍ
Všeobecně máte pravdu, akorát mě překvapuje, že u učitelů víte, že zpívají podle toho kdo platí, kdežto u novinářů to neočekáváte.
Přitom učitel má mnohem lepší možnost zpívat vlastní písničku, protože ho slyší jen jeho třída, zatímco u novináře celá republika, okamžitě ví co „zazpíval“.